Czexpats in Science a lobbing
při tvorbě nového zákona

V rámci advokační strategie Czexpats in Science jste si vytyčili cíl prosadit změny v novém znění Zákona o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, který byl nedávno schválen ve druhém čtení v poslanecké sněmovně. Jaké změny se v zákoně objevily díky vám?

Podařilo se nám prosadit, aby v zákoně bylo jasně definováno, kdo jsou vědci a vědkyně v rané fázi kariéry. To je důležité, protože řada českých poskytovatelů grantů má programy pro vědce v tomto kariérním období, ale každý z poskytovatelů si tuto skupinu dosud definoval podle svého.

Změna, které jsme dosáhli, se může jevit jako poměrně malá, ale my jsme na ni přesto hrdí, zejména s ohledem na omezené kapacity, které na legislativní lobbing máme. Kdybychom chtěli prosadit zásadnější změny, tak bychom potřebovali sestavit tým několika lidí, kteří by se na plný úvazek věnoval jenom této agendě.

Proč jste se rozhodli zabývat zrovna tímto bodem?

Když jsme na základě našich dat hodnotili, co čeští vědci v zahraničí vnímají v českém prostředí jako bariéry pro návrat, tak jedním z důležitých bodů byla netransparentnost. Když se na změně zákona začalo pracovat, tak jsme si tento bod zhodnotili naše kapacity a řekli jsme si, že toto téma vychází z potřeb naší komunity a my jej můžeme ovlivnit.

Jaké byly vaše postupné kroky, tzv. advokační strategie?

Advokační práce je součástí našich cílů, které jsme si definovali zhruba před dvěma lety. Na základě výzkumu jsme si definovali také širší okruhy problémů v české vědě a strategii, jakým způsobem přistupovat k jejich řešení. K tomu jsme využili konzultací s advokačním fórem nadace Open Society Foundation.

V čem byly konzultace se zástupci advokačního fóra užitečné?

Advokační práce je řemeslo samo o sobě, takže stejně jako kdekoliv jinde platí, že když se jej můžete učit od někoho zkušeného, tak je vše mnohem snazší. Konzultace nám velmi pomohly a určitě bych je s kýmkoliv, kdo se v oboru vyzná, doporučil.

Kolik členů týmu z Czexpats se na celém procesu podílelo? Jak jste měli rozdělené role?

Advokační tým tvořilo čtyři až deset dobrovolníků a každý z nich tomu věnoval vyšší jednotky hodin měsíčně. Pracovali jsme na celé řadě úkolů – od tvorby advokační strategie a plánu až po přípravu podkladů, které sloužily k doložení našich tvrzení.

Velká část advokační práce spočívá v samotném lobbingu, tedy chození na schůzky s lidmi, kteří mohou věci ovlivnit. Většina členů jsou na rozdíl ode mě dobrovolníci, tak jsem velkou část schůzek absolvoval já. Časově to bylo velmi náročné, protože hodně schůzek probíhá v čase, který určí druhá strana.

Jaké další kroky pro vás byly na cestě k cíli klíčové?

Důležité je dávat veřejně najevo, že se danými tématy zabýváte, rozumíte mu a jste relevantními partnery do diskuze. Proto jsme často chodili na akce dalších partnerů, jako jsou konference nebo kulaté stoly. Co se nám ještě nedaří zcela ideálně je komunikace dosažených úspěchů vlastními kanály.

Co je potřeba si na schůzku s politiky předem připravit a jak s nimi mluvit? V čem je naopak dobré být flexibilní?

Osobní schůzky, kterých jsme absolvovali desítky, jsou důležitý kanál, pokud se chcete dostat k lidem na klíčových postech na ministerstvech, úřadu vlády nebo v poslanecké sněmovně. Předem zaslané podklady končí často u asistentů, kteří ale tvoří první síto a rozhodují o tom, zda setkání vůbec proběhne.

Na každou schůzku si je potřeba stanovit cíl. Ke každé agendě se doporučuje mít one-pager, kde na jedné stránce graficky a s minimem textu jasně shrnete vaše sdělení. Také se vyplatí zjistit si informace o daném člověku a rozmyslet si, na co může slyšet, jaké argumenty pro něj mohou být přesvědčivé.

Dá se nějak připravit na neustále se měnící vedení institucí nebo vládní garnituru?

Když se změní garnitura, tak je samozřejmě potřeba začít budovat nové vztahy, což dlouho trvá. Vždycky se ale dá trochu předvídat, jak to asi dopadne a začít s relevantními kandidáty budovat vztahy ještě před jejich nástupem do funkce. Pokud se to nepodaří, tak je potřeba být neodbytný a co nejdříve si domluvit osobní schůzku a představit sebe, organizaci a témata.

Do vládního návrhu zákona se vám podařilo dostat vaši definici začínajícího vědce. Měli jste tím vyhráno?

Neměli. Naše formulace zůstala v zákoně i po meziresortním připomínkovém řízení, ale v dalším kroku schvalovacího procesu Legislativní rada vlády definici v dalším zkrátila a zjednodušila do podoby, která byla určitým způsobem horší než žádná definice. Náš návrh říkal, že raná fáze kariéry trvá 8 let od obhajoby PhD, ale tato doba se automaticky prodlužuje o dobu mateřské nebo rodičovské dovolené nebo jiné kariérní pauzy.

Legislativní rada nechala definici 8 let od PhD, ale vypadla z toho doba prodloužení o mateřskou či rodičovskou dovolenou. To by sice trochu zlepšilo transparentnost, ale zároveň šlo velmi výrazně proti principu rovných příležitostí, který považujeme za naprosto zásadní. Proto jsem začali znovu aktivně lobbovat, tentokrát u poslanců, aby ve 2. čtení předložili pozměňovací návrh, který by formulaci vrátil k našemu původnímu znění. Nakonec se nám to naštěstí podařilo.

Zákon je nyní po druhém čtení. Jaké budou vaše další advokační kroky?

Chceme využít našich zkušeností a prosadit pár témat, která považujeme za důležitá a jsou mimo rámec nového zákona. To se týká například zefektivnění řízení institucí a větší provázanosti hodnocení výkonností na financování na všech úrovních od institucionální až po individuální. Musíme ale stále myslet na to, že naše kapacity jsou omezené, a chytře si stanovovat cíle, které budou mít co největší dopad, ale zároveň jich budeme schopni dosáhnout. Dosavadních advokačních úspěchů chceme také více využít ve fundraisingu, abychom ty kapacity mohli rozšířit a klást si tak stále ambicióznější cíle.

Foto: Vladimír Šigut, UK Forum

Matouš Glanc vede Czexpats in Science, nezávislou neziskovou organizaci, jejímž cílem je skrze komunitu českých vědkyň a vědců působících v zahraničí inspirovat a zlepšovat českou vědu, aby byla více otevřená, světová a ambiciózní. Jako rostlinný buněčný biolog pracoval na mezinárodně uznávaných pracovištích (ISTA v Rakousku, VIB v Belgii). Jeho práce byla financována prestižními stipendii EMBO a MSCA, publikována v předních časopisech v oboru a oceněna mj. cenou FESPB Young Plant Scientist Award.