Komunikovat vědu aspoň tak dobře jako podprůměrný lobbista

26. 7. 2024

Eliška Selinger, epidemioložka a popularizátorka

Zatímco pro mnoho lidí je léto synonymum pro zasloužený odpočinek u stránek oddechového románu, v mém plánu figurují dva měsíce akademických „prázdnin“ jako pomyslné okno příležitosti pro dočítání všeho, co se za rok nedá stihnout. 

Plavkovou sezónu tak obvykle zahajuji bezradným pohledem na plné poličky nepřečtených knih, abych pak skončila jako blázen, který si mezi všemi detektivkami, romantickými dramaty a epickými fantasy výpravami suverénně rozbalí na dece 700 stránkovou učebnici statistiky. Protože kdy, když ne teď?

Pokud vám ještě na pláži není dost horko

Podobným způsobem na mě z poličky letos vypadl čerstvější (a stránkově úspornější) kousek čekající na svou příležitost od minulých Vánoc, Továrna na lži: Výroba klimatických dezinformací od Vojtěcha Pecky. Kniha, která srdce každého akademika okamžitě uchvátí úctyhodným seznamem 546 referencí (na ani ne 200 stran textu!), čtenáři představí fascinující, ale děsivý příběh o tom, jak jsme jako lidstvo přišli o drahocený čas.

Kniha začínající úvodní kapitolou s výmluvným názvem „Kam zmizelo globální oteplování?“ čtenáře postupně vezme od vývoje klimatické vědy a jejích metod až ke světu (ne)vládních panelů, miliardářů, think tanků a nadačních fondů. Kromě stručné diskuze o měření letokruhů zjistíme i koho cituje Václav Klaus, dozvíme se něco o historii boje proti tabáku i to, proč se sovětské Rusko na globální oteplování tak trochu těšilo, i když asi jen proto, že „soudruzi udělali chybu“. 

Především ale získáme ucelený obraz toho, jak vlastně snadno může být vědecká metoda a autorita využita jako nástroj popření vědy samotné – a jak snadno se na takový lep může chytit i skeptický popularizátor. A ano,v knize nakonec nechybí ani Nový světový řád. 

Česko a prokapávající trendy z globálních velmocí

Knih o globální změně klimatu bylo již napsáno mnoho. Není jich ale mnoho, které zvládnou srozumitelně uchopit svět přírodní vědy se všemi jeho vrtochy a nejistotami a usadit ho do kontextu společenského a politického světa, ve kterém je ta „tvrdá věda“ nucena existovat. Tím spíše s důrazem na výklad v kontextu 30 let žité reality Česka, ve kterém do soudobých nálad a ideologie prokapávají trendy z globálních velmocí. 

A pokud by vám po celé té jízdě a zjištění, že doba ledová asi přece jen nepřijde, bylo už přes poledne moc horko na čtení, má pro vás kniha ještě jedno možné využití: můžete si listovat starými plakáty tabákového průmyslu, prezentacemi lobbistů i hokejkovými grafíky, kterých je vizuálně originální zpracování knihy ve formátu „akorát do ruky“ plno.

Já si z ní především ale odnáším další připomínku, že pokud má věda vést k lepší společnosti, možná by bylo dobré naučit se ji komunikovat směrem ven alespoň tak dobře, jako to umí podprůměrný tabákový lobbista. A to neplatí jen pro klima.

Okamžitá inspirace nebo to-do list?

Okamžitá inspirace zapsaná na to-do list, abych na ni nezapomněla.

ChatGPT nebo Google?

Jak na co.

Nejrozšířenější nesmysl týkající se vědy a technologií?

Že „tvrdá“ a aplikovaná věda je důležitější než humanitní a bazální výzkum.

Nejoblíbenější vědecký vynález?

Studie publikována letos v Lancet odhaduje, že očkování za posledních 50 let zachránilo globálně asi 154 milionů životů, tedy asi 6 životů každou minutu každého roku. To mi přijde jako docela solidní výkon.

Nejzajímavější vědecká osobnost?

Ve filmu Jane mě zaujal život Jane Goodall. A v Nebe a led zase práce Clauda Loriuse. Ale především je to asi jedno, věda je beztak týmová práce.

Životní pravidlo / motto?

Tyhlety věci nevedu.

Eliška Selinger

Epidemioložka a specialistka na veřejné zdraví vystudovala všeobecné lékařství na Karlově univerzitě a epidemiologii na London School of Hygiene and Tropical Medicine. Její výzkum se věnuje zdravotním dopadům rostlinných diet a udržitelnému stravování.

Kde ji sledovat?

Třeba na síti X.