Kariéra ve vědecké komunikaci:
Co od ní očekávat?

Tereza Mašínová, 27. 2. 2025

Role komunikátora vědy se v posledních letech výrazně proměňuje. Vznikají nové profese, jako jsou vědečtí novináři, youtubeři, edukátoři či influenceři, jejichž hlavním zaměřením není samotná vědecká práce, ale její srozumitelné předávání veřejnosti. Hosty panelové diskuse, která se konala v rámci konference Komunikace vědy 360° a kterou moderovala spoluzakladatelka SciComHubu Tereza Mašínová, byli popularizátoři Olga Ryparová a Michael Londesborough.

Britského chemika Michaela Londensborougha, který v Čechách žije už více než 20 let, proslavily zejména jeho science shows. První z nich předváděl na univerzitních akcích už během studií na University of Leeds. Když během stáže v Praze dostal nabídku, aby svou show předvedl při oslavě 50. výročí objevu struktury DNA v pražském British Councilu, neodmítl. „Řekl jsem ano, i když jsem tehdy sotva mluvil česky. Věřím, že v životě je důležité přijímat příležitosti. Jestli to bylo správné rozhodnutí lze řešit až později.“

Foto: Jana Plavec, AV ČR

Se svými science shows postupně v Česku prorazil a spolupráci mu nabídla i Česká televize, pro kterou připravil desítky dílů populárního vzdělávacího pořadu PORT. To mu přineslo řadu dalších nabídek zejména ze škol a také pozvání do Show Jana Krause. „Předváděl jsem tam pokus, při kterém se mi během vdechování plynu z balónku měnil hlas. Scénka se pak na sítích stala virálem a já začal dostávat další nabídky. Ozvali se mi například ze společnosti Unipetrol, která měla zájem zapojit veřejnost do diskuse o polymerech a o vzestupu cirkulární ekonomiky. V této souvislosti jsem přispěl na YouTube kanál ‚Let’s Talk About It‘, kde jsem vedl několik rozhovorů s odborníky z každé fáze životního cyklu polymerních materiálů. Také jsem se ujal role ambasadora, kdy jsem se snažil do diskuse zapojit co nejvíce lidí – veřejnost, vědce, firmy i politiky. Bohužel mám ale nakonec pocit, že mé úsilí nevyvolalo takový zájem, v jaký jsem doufal.”

Popularizaci vědy se Michael Londesborough ale věnuje nadále – přednáší o fyzice a chemii energie na školách a různých akcích s podporou organizací, jako je British Council, a své další popularizační aktivity chce posunout také sepsáním knihy. „Rád bych v budoucnu napsal knihu, ve které bych shrnul všechno, co jsem se o science shows a komunikaci vědy naučil. A druhá kniha bude o boranech a jejich chemii.“

Říkejte příležitostem „ano“ a nepodceňujte roli náhody

Olga Ryparová začínala jako lektorka chemie. „Měla jsem studentku, která často chyběla. Místo abych stále dokola vysvětlovala to samé, natočila jsem video a nahrála ho na YouTube, kde se setkalo s obrovským úspěchem. Netušila jsem, že se z toho během pandemie stane celé vzdělávací impérium.“ Zdůrazňuje, že videa na začátku nebyla dokonalá, ale nenechala se tím odradit. Dnes popularizuje chemii pomocí sociálních sítí, videí a má vlastní online kurzy. Vše si spravuje sama, což ji plně zaměstnává. A i když je to někdy těžké, dává jí to možnost dělat věci po svém.

Druhým klíčovým momentem v její kariéře bylo pozvání do DVTV, které přišlo na základě úspěšného příspěvku na sociálních sítích o iodových tabletách. „Příležitosti, které způsobí velikou vlnou, jsou často náhoda, které je ale potřeba jít naproti. A proto se ráda chovám jako yes-women.“

Role vědce pomáhá

Michael Londesborough vede v Ústavu anorganické chemie AV ČR vlastní vědeckou skupinu, a i když mu komunikace vědy zabere spoustu času, tak nikdy nezvažoval, že by z vědy odešel. „Obě aktivity se skvěle doplňují. Díky tomu, že jsem aktivním vědcem, tak stále objevuji nové věci a mám hlubší vhled do oboru. Role vědce mi také dává větší kredibilitu a důvěryhodnost. Na druhou stranu kvůli tomu nemám tolik času, abych se popularizaci vědy věnoval více.“

Foto: Jana Plavec, AV ČR

Někdy se k němu dostane, že někteří kolegové nejsou jeho popularizačním aktivitám příliš nakloněni. „Pak jsou ale v ústavu rádi, že mohou moje aktivity vypsat do různých reportů. Publikuji v kvalitních časopisech a získávám granty, takže v tomto ohledu mi snad nemůže nikdo nic vytýkat,“ vysvětluje.

Znalost vědeckého prostředí a jeho aktivní působení v něm mu přináší také další příležitosti, třeba koučing vědců v oblasti vědecké komunikace: „Minulý rok mě oslovila jedna vědecká instituce, zda bych jim pomohl s přípravou kolegů, které čekal pohovor v rámci žádosti o ERC grant. Dva ze tří nakonec uspěli a říkali, že jim naše spolupráce velmi pomohla.“

Síla sociálních sítí

Pro Olgu Ryparovou je popularizace vědy hlavním pracovním směrem, a navíc není svázaná s žádnou konkrétní institucí. „Jednou z největších výhod práce na volné noze je svoboda. Mohu si vybrat, na čem budu pracovat, a hledám si vlastní směr. Nevýhodou je samozřejmě nejistota a nutnost si neustále hledat zdroje financování.“

Foto: Jana Plavec, AV ČR

Díky svým silným profilům na sociálních sítích spolupracuje s firmami i výzkumnými institucemi a univerzitami. Ty se na ni obrací, protože vědí, že jim na sociálních sítích může pomoci oslovit potenciální studenty. V rámci spolupráce, kterou má téměř s každou českou univerzitou, tak například představuje jejich studijní obory. „Moji sledující jsou pro instituce ta správná cílovka. Z dat vidím, že když studijní obory propagujeme společně s institucemi, tak mají jejich příspěvky výrazně větší dosah, než když si je propapagují samy.“ Za svoji práci si také říká o adekvátní finanční odměnu. „Uvědomila jsem si, že subjekty, se kterými spolupracuji, mi neplatí hodinovku, ale platí mi za můj dosah a za to, že je mohu dostat tam, kam oni potřebují.“

Vizí popularizátorky Olgy Ryparové je ukazovat lidem, že je chemie krásná. Přestože si každý rok stanovuje konkrétní cíle, kouzlo vize je pro ni v tom, že ví, že ji nikdy úplně nenaplní. „Rychle se nudím a pořád potřebuji vymýšlet něco nového. Vize mi ukazuje, které aktivity mají smysl a které ne. Musím říct, že jsem asi nikdy nebyla tak šťastná, jako jsem teď, protože jsem našla něco, co mě naplňuje. Mám velkou radost z toho, že se projektu daří.“