Kariéra ve vědecké komunikaci:
Co od ní očekávat?

Britského chemika Michaela Londensborougha, který v Čechách žije už více než 20 let, proslavily zejména jeho science shows. První z nich předváděl na univerzitních akcích už během studií na University of Leeds. Když během stáže v Praze dostal nabídku, aby svou show předvedl při oslavě 50. výročí objevu struktury DNA v pražském British Councilu, neodmítl. „Řekl jsem ano, i když jsem tehdy sotva mluvil česky. Věřím, že v životě je důležité přijímat příležitosti. Jestli to bylo správné rozhodnutí lze řešit až později.“

Foto: Jana Plavec, AV ČR

Se svými science shows postupně v Česku prorazil a spolupráci mu nabídla i Česká televize, pro kterou připravil desítky dílů populárního vzdělávacího pořadu PORT. To mu přineslo řadu dalších nabídek zejména ze škol a také pozvání do Show Jana Krause. „Předváděl jsem tam pokus, při kterém se mi během vdechování plynu z balónku měnil hlas. Scénka se pak na sítích stala virálem a já začal dostávat další nabídky. Ozvali se mi například ze společnosti Unipetrol, která měla zájem zapojit veřejnost do diskuse o polymerech a o vzestupu cirkulární ekonomiky. V této souvislosti jsem přispěl na YouTube kanál ‚Let’s Talk About It‘, kde jsem vedl několik rozhovorů s odborníky z každé fáze životního cyklu polymerních materiálů. Také jsem se ujal role ambasadora, kdy jsem se snažil do diskuse zapojit co nejvíce lidí – veřejnost, vědce, firmy i politiky. Bohužel mám ale nakonec pocit, že mé úsilí nevyvolalo takový zájem, v jaký jsem doufal.”

Popularizaci vědy se Michael Londesborough ale věnuje nadále – přednáší o fyzice a chemii energie na školách a různých akcích s podporou organizací, jako je British Council, a své další popularizační aktivity chce posunout také sepsáním knihy. „Rád bych v budoucnu napsal knihu, ve které bych shrnul všechno, co jsem se o science shows a komunikaci vědy naučil. A druhá kniha bude o boranech a jejich chemii.“

Říkejte příležitostem „ano“ a nepodceňujte roli náhody

Olga Ryparová začínala jako lektorka chemie. „Měla jsem studentku, která často chyběla. Místo abych stále dokola vysvětlovala to samé, natočila jsem video a nahrála ho na YouTube, kde se setkalo s obrovským úspěchem. Netušila jsem, že se z toho během pandemie stane celé vzdělávací impérium.“ Zdůrazňuje, že videa na začátku nebyla dokonalá, ale nenechala se tím odradit. Dnes popularizuje chemii pomocí sociálních sítí, videí a má vlastní online kurzy. Vše si spravuje sama, což ji plně zaměstnává. A i když je to někdy těžké, dává jí to možnost dělat věci po svém.

Druhým klíčovým momentem v její kariéře bylo pozvání do DVTV, které přišlo na základě úspěšného příspěvku na sociálních sítích o iodových tabletách. „Příležitosti, které způsobí velikou vlnou, jsou často náhoda, které je ale potřeba jít naproti. A proto se ráda chovám jako yes-women.“

Role vědce pomáhá

Michael Londesborough vede v Ústavu anorganické chemie AV ČR vlastní vědeckou skupinu, a i když mu komunikace vědy zabere spoustu času, tak nikdy nezvažoval, že by z vědy odešel. „Obě aktivity se skvěle doplňují. Díky tomu, že jsem aktivním vědcem, tak stále objevuji nové věci a mám hlubší vhled do oboru. Role vědce mi také dává větší kredibilitu a důvěryhodnost. Na druhou stranu kvůli tomu nemám tolik času, abych se popularizaci vědy věnoval více.“

Foto: Jana Plavec, AV ČR

Někdy se k němu dostane, že někteří kolegové nejsou jeho popularizačním aktivitám příliš nakloněni. „Pak jsou ale v ústavu rádi, že mohou moje aktivity vypsat do různých reportů. Publikuji v kvalitních časopisech a získávám granty, takže v tomto ohledu mi snad nemůže nikdo nic vytýkat,“ vysvětluje.

Znalost vědeckého prostředí a jeho aktivní působení v něm mu přináší také další příležitosti, třeba koučing vědců v oblasti vědecké komunikace: „Minulý rok mě oslovila jedna vědecká instituce, zda bych jim pomohl s přípravou kolegů, které čekal pohovor v rámci žádosti o ERC grant. Dva ze tří nakonec uspěli a říkali, že jim naše spolupráce velmi pomohla.“

Síla sociálních sítí

Pro Olgu Ryparovou je popularizace vědy hlavním pracovním směrem, a navíc není svázaná s žádnou konkrétní institucí. „Jednou z největších výhod práce na volné noze je svoboda. Mohu si vybrat, na čem budu pracovat, a hledám si vlastní směr. Nevýhodou je samozřejmě nejistota a nutnost si neustále hledat zdroje financování.“

Foto: Jana Plavec, AV ČR

Díky svým silným profilům na sociálních sítích spolupracuje s firmami i výzkumnými institucemi a univerzitami. Ty se na ni obrací, protože vědí, že jim na sociálních sítích může pomoci oslovit potenciální studenty. V rámci spolupráce, kterou má téměř s každou českou univerzitou, tak například představuje jejich studijní obory. „Moji sledující jsou pro instituce ta správná cílovka. Z dat vidím, že když studijní obory propagujeme společně s institucemi, tak mají jejich příspěvky výrazně větší dosah, než když si je propapagují samy.“ Za svoji práci si také říká o adekvátní finanční odměnu. „Uvědomila jsem si, že subjekty, se kterými spolupracuji, mi neplatí hodinovku, ale platí mi za můj dosah a za to, že je mohu dostat tam, kam oni potřebují.“

Vizí popularizátorky Olgy Ryparové je ukazovat lidem, že je chemie krásná. Přestože si každý rok stanovuje konkrétní cíle, kouzlo vize je pro ni v tom, že ví, že ji nikdy úplně nenaplní. „Rychle se nudím a pořád potřebuji vymýšlet něco nového. Vize mi ukazuje, které aktivity mají smysl a které ne. Musím říct, že jsem asi nikdy nebyla tak šťastná, jako jsem teď, protože jsem našla něco, co mě naplňuje. Mám velkou radost z toho, že se projektu daří.“