Fenomén Přepište dějiny:
Od podcastu ke knižní sérii

První díl podcastu Přepište dějiny jste s kolegou Martinem Gromanem vydali 15. 11. 2020. Proč jste se pustili do tvorby podcastu o dějinách, veřejném prostoru a médiích?
Byla to patrně souhra více faktorů. V době pandemie covid-19 podcasty svým způsobem začínaly a my jsme hledali platformu pro komunikaci témat z historie. Navíc jsme měli zkušenost ze společného přednášení, Martin Groman měl za sebou rozhlasovou zkušenost a já jsem se dlouhodobě pokoušel o nové formy popularizace historie, například prostřednictvím YouTube. Tak se to celé spojilo.

Měli jste projekt před vydáním prvního dílu detailně promyšlený?
Rozhodně ne. Naší představou bylo „zkusit si to“, natočit tak do deseti dílů, abychom viděli, co to udělá. Jak se to následně rozběhlo, je pro nás dodnes tak trochu nepochopitelné.

Na historická témata se koukáte z neotřelé perspektivy – hledáte například paralely mezi dnešní a normalizační televizní zábavou, uvádíte na pravou míru dějiny Ruska nebo přemýšlíte nad významem sportu v diktátorských režimech. Podle čeho volíte témata jednotlivých dílů?
Je to opět kombinace několika faktorů. Téma se třeba objeví „samo“, když zejména politici použijí nějakou nesmyslnou historickou paralelu. Pak si vybíráme témata, která zrovna rezonují ve veřejném prostoru, například když se objeví nový historický film, připomíná se výročí atd. Nemáme jeden stoprocentní klíč. A stále častěji se pouštíme do formátů s hosty, kdy může jít o návštěvu Poštovního muzea v Praze nebo několik dní s Martinem C. Putnou v římských ulicích.

Jak se na jednotlivé epizody připravujete?
Naše metoda je docela jednoduchá. Každý se na díl připravuje sám, někdy máme stejné zdroje, jindy rozdílné, a následně díl vzniká jako jistý druh dialogu. Nemáme nikdy scénář. Je to taková „sofistikovaná“ improvizace nad připravenými zdroji.

Vaší alma mater je Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, kde vyučujete moderní české dějiny a vedete studenty. Nabyl jste díky projektu Přepište dějiny nějaké zkušenosti, které dnes uplatňujete při výuce?
Určitě jsou to věci, které se vzájemně propojují. Pro podcast je inspirativní, co zrovna zajímá studenty. A pro výuku možná určitá forma přiblížení dějin ve veřejném prostoru. Podcast může běžet na „lehčí notě“, být víc anekdotický, výuka může tyto formáty používat, ale musí být více systematická a také metodologicky zakotvená.

Foto Aleš Vopat

Vnímáte Přepište dějiny jako popularizační projekt?
Jednoznačně to s kolegou vnímáme jako popularizační projekt. Popularizace by měla patřit k přirozené součásti práce historika. Jde přitom o specifické formáty, přístupy, komunikaci a ne každému může veřejný prostor sedět. Nelze to asi všem zadat jako nějakou „povinnost“. Ale dle mého se ukazuje, že musíme být schopni o své práci hovořit, ukazovat to, na co historická věda přijde a vtáhnout to do veřejného prostoru. Prostě ukázat, že se to lidí týká a není to jen samoúčelné pobývání v archivu a diskuse v úzkém kruhu kolegů. Zároveň ale popularizace musí pracovat právě s těmi špičkovými výsledky vědy, nemůže jen klouzat po povrchu.

Jaké dostáváte reakce od kolegů?
Vzpomínám si na jednu konferenci o Karlu Havlíčkovi. Když jsem po dvou dnech referátů předstoupili před účastníky s naší „show“, byly to dost nevěřícné pohledy, včetně mých několika učitelů. Jinak jsou reakce na podcast vesměs spíše pozitivní a podcast dle mého objektivně přitahuje také studenty. Vysloveně negativních reakci si nevybavuji, klasicky se samozřejmě čas od času objeví teze, že příliš zjednodušujeme, že se díváme i na témata mimo náš odborný zájem a podobně. Ale to je asi očekávatelné.

Kromě podcastů také pořádáte natáčení po celém Česku, vydali jste tři knihy a píšete pravidelný seriál pro Deník N. Jaký formát je vám nejbližší?
Všechny aktivity se nějak doplňují a prolínají. Každotýdenní díl podcastu i článek pro Deník N je částečně taková „řehole“. Pokud mám něco zmínit, pak jsou to živá vystoupení, o která je pořád velký zájem. Na dané místo jedeme vždy jen na pozvání, sami si nic neorganizujeme. Mluvit o těžkých dějinách v místech jako je Most, Chomutov nebo Svitavy, nám dává naději, že lidé chtějí vědět, kde žijí a jakou má to místo za sebou historii.

Jaké máte s Přepište dějiny plány?
Pořád se snažíme držet každotýdenní rytmus dílů podcastu. V září 2024 vyjde naše čtvrtá kniha, která bude trochu systematičtějším pohledem na dějiny. Říkáme tomu „Přepište dějiny k maturitě”, čili celé československé století od roku 1918 do roku 1992. Připravujeme také další „videoseriál” pro DVTV, kalendář výjezdů je již do konce roku plný a plánujeme jaro 2025. Součástí každého roku jsou pak vždy dva či tři tematické seriály, nyní vyjednáváme o natáčení na jednom historicky exkluzivním místě, tak uvidíme.

Foto Aleš Vopat

Michal Stehlík

Historik a slovakista, ředitel Památníku národního písemnictví. V letech 2006–2014 byl děkanem FF UK, dodnes zde vyučuje, od roku 2023 je garantem studijního programu muzejní studia. Působil v letech 2014–2023 v Národním muzeu, kde se věnoval zejména budování nových stálých expozic. V letech 2014-2015 byl předsedou Rady českého rozhlasu. Autor mnoha monografií a výstavních projektů s tématem dějin.

Kde sledovat Přepište dějiny?

Třeba na webových stránkách, Facebooku, nebo na X. Podcast si můžete poslechnout na Spotify.