Věda pod tlakem:
Jak komunikovat v krizových situacích?

Poučení z krizové komunikace: Případ povodní

Debata začala pozitivně příklady povedené vědecké komunikace v krizových situacích. Jedním z nich byla efektivní koordinace státní správy během ničivých povodní v roce 2024.

Podle Ludmily Hamplové, která se věnuje komunikaci v rámci Sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Ministerstva zdravotnictví ČR, byla efektivní komunikace zdravotních rizik klíčová pro snížení dopadu povodní na veřejné zdraví. Příkladem může být informování o bezpečném nakládání s potravinami nebo úrodou ze zaplavených zahrad. „Komunikace vědy není jen o složitých tématech, ale také o tom, zda informace lidem skutečně doručíme a zda je pochopí,“ upozornila. Tento úspěch byl podle ní umožněn především propojením státní správy a neziskových organizací, které zajišťovaly šíření srozumitelných a praktických informací. Zdůraznila také význam komunitní spolupráce a roli menších místních organizací, které se podílely na efektivním předávání informací do nejpostiženějších oblastí.

Rozhlasový reportér Ondřej Vaňura dodal, že zásadní roli v přenosu důležitých informací sehrála i média: „Bylo nutné jasně a srozumitelně vysvětlit základní opatření, jako je dekontaminace vody a prevence infekcí, aby se předešlo dalším zdravotním komplikacím.“ Spolupráce mezi vědci, státní správou a médii pomohla zajistit, že se kritické informace dostaly k veřejnosti včas a v podobě, která jim umožnila správně reagovat a chránit své zdraví.

Foto: Jana Plavec, AV ČR

Vaňura dále přiblížil, jak se Český rozhlas během krizí snaží vyvažovat rychlost, přesnost a srozumitelnost informací. „V rádiu musíme složitá témata vysvětlit jasně a stručně – často během 30 sekund. To je výzva, protože vědci mají tendenci hovořit detailně a nuancovaně, zatímco my potřebujeme jasné sdělení,“ uvedl.

Podle panelistů byla úspěšnost této komunikace patrná i z toho, že po krizi nevznikly žádné závažné kauzy či problémy. „Když o krizové komunikaci neslyšíme v negativním kontextu, znamená to, že byla pravděpodobně zvládnuta dobře,“ shodli se.

Zmatek během pandemie COVID-19

Diskuze se nevyhnula ani tématu pandemie COVID-19, která ukázala zásadní nedostatky v komunikaci vědy. Ludmila Hamplová souhlasila s tím, že nedostatečné propojení mezi vědci a státní správou způsobilo informační chaos: „Jednotné a včasné informace jsou zásadní. V pandemii jsme často viděli, jak různá vyjádření vytvářejí nejistotu a zmatek mezi veřejností.“

Podle panelu bylo jedním z hlavních problémů nedostatečné propojení mezi vědci a státní správou a také časté změny v opatřeních. V rámci diskuze zazněly i návrhy na lepší koordinaci krizové komunikace, například prostřednictvím jednotného informačního kanálu nebo centralizovaného týmu odborníků, kteří by dokázali rychle a efektivně reagovat na nové informace.

Sociolog Dino Numerato upozornil na to, že jednou z největších výzev během pandemie je také důvěra veřejnosti ve státní instituce a experty. „Důvěra v instituci nevznikne přes noc. Například Kochův institut v Německu se opírá o dlouholetou tradici a širokou expertizu,“ vysvětlil. Podle něj je nutné, aby podobné instituce v Česku (např. Národní institut pro zvládání pandemie) měly nejen stabilní financování, ale také jasnou komunikační strategii a transparentní rozhodovací procesy, které by pomohly budovat jejich autoritu u veřejnosti. Přesně to se podle moderátora diskuze Davida Klimeše daří například Národnímu institutu SYRI.

Foto: Jana Plavec, AV ČR

Tipy pro efektivní krizovou komunikaci

Z debaty vyplynulo několik klíčových doporučení, jak lépe komunikovat vědu v krizových situacích:

1. Koordinace mezi institucemi – Stát by měl mít jasně definované komunikační kanály a jednotná sdělení, ale také zajistit efektivní výměnu informací mezi jednotlivými institucemi a odborníky. Spolupráce napříč sektory je zásadní pro rychlou a přesnou reakci na krizové situace. Naopak nejednotnost a zmatek otevírají prostor spekulacím a zavádějícím zprávám.

2. Srozumitelnost a dostupnost informací – Nestačí informace publikovat, musí být formulovány jasně a distribuovány skrze kanály, které osloví co nejširší spektrum obyvatel. Klíčové je také znát svou cílovou skupinu a využívat komunikační platformy, které běžně používá.

3. Zvyšování důvěryhodnosti expertů – Odborníci by měli být školeni v komunikaci s veřejností a médii, aby dokázali složitá témata srozumitelně a přesvědčivě vysvětlit. Důvěra v experty se buduje dlouhodobě nejen jejich odbornými znalostmi, ale také konzistentním a transparentním vystupováním, ochotou odpovídat na otázky veřejnosti a schopností přiznat nejistoty nebo limity dostupných poznatků.

4. Odolnost vůči dezinformacím – Vědecké instituce by měly posilovat odolnost vůči dezinformacím tím, že budou proaktivně poskytovat ověřené a důvěryhodné zdroje médiím i široké veřejnosti.

5. Uznání významu sociálních a masových médií – Média mají klíčovou roli v krizové komunikaci, a proto je důležité vytvořit dlouhodobá partnerství mezi vědeckými institucemi a novináři. Spolupráce by měla zahrnovat nejen sdílení znalostí, ale i školení novinářů v oblasti interpretace vědeckých dat, aby se zabránilo zkreslování informací a šíření neúplných nebo zavádějících zpráv. Důležitým aspektem je i efektivní využívání sociálních médií.

6. Podpora vědecké gramotnosti – Vzdělávání veřejnosti a posilování kritického myšlení jsou klíčové pro zvýšení odolnosti společnosti vůči dezinformacím a manipulativním zprávám.

7. Vytvoření krizových komunikačních strategií – Nejen stát, ale i akademická obec a média by měly mít připravené postupy pro zvládání krizí, které umožní rychlou, koordinovanou a účinnou reakci na mimořádné situace.

Další témata diskuze

Kromě výše zmíněných témat se panelová diskuze dotkla i dalších oblastí, jako je psychologický dopad krizové komunikace na veřejnost, rozdíly mezi vědeckou a politickou komunikací či využití moderních technologií a sociálních sítí pro šíření ověřených informací. V diskuzi zazněly názory na to, jak lépe využívat interaktivní formáty, aby se vědecké poznatky dostaly k co nejširší veřejnosti.

Do debaty se aktivně zapojilo i publikum – posluchači se zajímali například o roli sociálních sítí v krizové komunikaci nebo jaké kroky by měla podniknout média, aby lépe vybírala relevantní odborníky.

Panelová diskuze ukázala, že vědecká komunikace je v období krize naprosto zásadní. Ať už jde o povodně, COVID-19 nebo další krizové události, které nás v budoucnu čekají, schopnost rychle, přesně a srozumitelně předávat informace může doslova zachraňovat životy.