Shrnutí panelové diskuse:
Věda v záři reflektorů

Na panelové diskusi „Věda v záři reflektorů“, pořádané SciComHubem ve čtvrtek 14. listopadu v Didaktikonu (vzdělávacím centru Univerzity Karlovy a Kampusu Hybernská), sdíleli své zkušenosti tři významní čeští odborníci: epidemiolog Petr Smejkal, politoložka Irena Kalhousová a buněčný biolog Adam Obr. Diskuse se zaměřila například na to, co je přivedlo do veřejného prostoru, jaké podpory (nebo naopak překážek) se jim dostalo ze strany jejich institucí a jaké výzvy s sebou mediální vystupování přináší.

Pandemie jako přelomový okamžik

Pro Petra Smejkala i Adama Obra byla pandemie COVID-19 momentem, který změnil jejich životy i kariéry. Smejkal, coby epidemiolog, byl náhle ve středu mediálního zájmu – veřejnost i politici hledali odpovědi na otázky, které byly často složité, nepříjemné a kontroverzní. Obr se naopak sám rozhodl vstoupit do prostoru popularizace, protože cítil potřebu poskytovat jasná a srozumitelná vysvětlení o viru a jeho šíření, a to zejména na sociálních sítích.

Kalhousová šla k veřejnému vystupování jinou cestou. Její zájem o média začal už v době, kdy studovala v zahraničí a komentovala izraelské záležitosti. Po návratu se nabídla České televizi jako expertka a v mediální účasti pokračovala. Průlom ale nastal až během aktuálně probíhající krize na Blízkém východě. Zájem médií eskalovalo i její vyjádření v Blesku, kde se přímočarý a srozumitelný styl rychle setkal s pozitivní odezvou širokého publika.

Instituce: podpora, nebo překážka?

Instituce, ve kterých vědci působí, hrají v jejich mediálním vystupování důležitou roli. Jak se však ukazuje, podpora není vždy samozřejmostí. Petr Smejkal od začátku spolupracoval s PR oddělením nemocnice, jakmile začal veřejně kritizovat zdravotnický systém, přirozeně si byl vědom hranic svého vyjadřování. Popisoval omezení, která jinde na zaměstnance státní nemocnice dopadala, ale zároveň ocenil relativní svobodu, kterou mu vedení nemocnice IKEM dalo ve vyjadřování. Zároveň uznal, že zdravotnictví s sebou oprávněně nese přísnější pravidla než svobodná univerzita.

Adam Obr zažil podobnou situaci. Po rozhovoru o COVID-19 dostal „důtku“ od své instituce za to, že porušil přísná mediální pravidla. Dnes své výstupy, pokud zmiňuje své pracoviště, raději konzultuje s PR oddělením. Přiznal ale, že balancovat mezi osobní a profesní přítomností na sociálních sítích je náročné.

Irena Kalhousová naopak těží z akademické svobody, kterou jí univerzita poskytuje. Nemusí svá vyjádření s nikým konzultovat. Upozornila ale na to, že českým akademikům obecně chybí mediální trénink, který by jim usnadnil komunikaci s veřejností. Sama by uvítala zejména školení na sociální sítě.

Hlavní výzvy: falešná rovnováha a psychická zátěž

Jedním z hlavních problémů, které panelisté identifikovali, je tzv. falešná rovnováha (false balance). Média často dávají stejný prostor odborným i neodborným názorům, čímž u veřejnosti vytvářejí mylný dojem, že vědecký konsenzus je pouhý názor jednoho z táborů. Skrze média se tak legitimizují „šarlatáni“, ale problematické je i to, když se renomovaní experti vyjadřují k tématům, ve kterých neleží jejich odbornost.

Společně se panelisté shodli na tom, že diskuze v médiích bývají někdy postaveny na senzacechtivém konfliktu. Účast v takových pořadech už proto spíše odmítají. Jako problém zmínil Adam Obr to, že v podobných debatách často vyhrává charisma a schopnost argumentace, nikoliv data a fakta. S veřejnoprávními médii však všichni mají obecně dobrou zkušenost a účast v nich považují za jakousi povinnost. Musí však jít o jejich specializaci, jinak pozvání odmítají.

Další výzvou je prý obrovský tlak, kterému byli vědci během pandemie a jiných krizí vystaveni. Petr Smejkal například popsal stresující situaci, kdy mu osobně telefonoval vysoce postavený politik, aby zpochybnil jeho vyjádření v médiích. Všichni panelisté čelili výhrůžkám, ať už v online prostředí, nebo v reálném světě, a zažili odcizení od svých blízkých kvůli rozdílným názorům. Irena Kalhousová přiznala, že je pro ni obtížná i ztráta soukromí. Doporučuje odpojit se od zpráv a hledat relaxaci, ačkoliv je to velmi náročné. Adam Obr naopak zvládá stres tím, že se soustředí na projekty, které jej opravdu baví, a hledá radost v popularizaci vědy.

Cesta vpřed

Odborníci se shodli, že klíčem k úspěšnému vystupování je schopnost komunikovat složité věci jednoduše a srozumitelně. Navrhli, aby akademické a vědecké instituce zaměstnávaly profesionální komunikátory, kteří by pomáhali expertům oslovit veřejnost efektivněji. Kromě toho zdůraznili potřebu větší odpovědnosti ze strany organizací, které by měly aktivně bránit šíření dezinformací.

Panelová diskuse SciComHubu ukázala, že komunikace vědců s médii není jen o sdělování faktů, ale i o osobní odvaze a odhodlání čelit výzvám. Přes všechny těžkosti je to však nezbytná součást moderní vědy. Jak řekl jeden z panelistů: „Pokud nebudeme mluvit my, prostor vyplní ti, kteří vědě nerozumí.“

A co si myslíte vy? Měla by vědecká komunita více investovat do komunikace s médii? Je nutné změnit přístup institucí? Podělte se o svůj názor na našich sociálních sítích nebo na některé z budoucích debat SciComHubu – vaše zpětná vazba nás zajímá!